Termín výstavy: 14. února – 30. března 2025
Místo konání: Muzeum Vysočiny Třebíč, zámek – konírna
Slavnostní zahájení výstavy: 13. února 2025 v 17 h, hudební doprovod: Jan Minarčík, kytara, zpěv
Jan Svoboda (*1957 v Novém Městě na Moravě) je malíř abstraktních světů tlumených barevných tónů, tvarů a linií, nebo stylizovaných interpretací konkrétních motivů. Vystudoval Stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně, v osmdesátých letech působil v projekčních ústavech, od roku 1990 je aktivní jako výtvarník v rámci svobodného podnikání. Zrealizoval více než 180 samostatných výstav. Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách v Čechách i v zahraničí. Žije a tvoří v Radňovicích poblíž Nového Města na Moravě.
Hlavním médiem jeho tvorby je akrylová malba na plátně či desce, variující od drobných formátů po velkoformátová díla. Typická je pro něj technika „probrušování“ barevných vrstev, která eliminuje tahy štětcem a vytváří pro malířskou techniku neobvykle hladký povrch s jemnými otisky původních struktur. Malba se tak stává vrstevnatou vizuální mapou, v níž se prolínají jednotlivé barvy a tvary. Tvorba Jana Svobody osciluje mezi čistou abstrakcí a osobitou vizuální zkratkou, ve které lze nalézt náznaky reálných forem každodenního života – nádob, domů, ptáků, dalších zvířat či rostlin.
Lehce nestranný název výstavy reflektuje umělcův životní optimismus a humor, se kterým přistupuje rovněž ke své tvorbě. Na druhou stranu je třeba dodat, že když Jan Svoboda mluví o svém tvůrčím procesu, je zřejmé, že se jedná o vnímavý a často zdlouhavý průběh hledání konečné podoby díla – momentu, kdy obraz získává svou definitivní formu.
Kontaktní osoba:
Veronika Zábršová, tel.: 568 441 078, mob.: 737 765 768, v.zabrsova@muzeumtr.cz
Doprovodný program:
Dětská vernisáž: 11. 3. 2025 v 16 hodin
Výtvarný workshop pro seniory: 16. 3. 2025 v 9.30 hodin
Výtvarný workshop pro veřejnost: 16. 3. 2025 ve 14 hodin
Komentovaná prohlídka výstavy: 30. 3. 2025 v 15 hodin
Kontaktní osoba – doprovodný program: Eva Novotná, tel.: 568 408 897, e.novotna@muzeumtr.cz
TŘEBÍČ (herb) - Obrazy a obrazy. Ne, to není stručný popis galerie výtvarného umění, jak ji vidí neznalý návštěvník. Takovýto název nese výstava umělce Jana Svobody z Radňovic nedaleko Nového Města na Moravě, která je do 30. března k vidění v zámecké konírně Muzea Vysočiny Třebíč. Její slavnostní vernisáž za přítomnosti samotného autora, tónů tradičních skřípek a hlavně hojné účasti proběhla v předvečer svátku svatého Valentýna.
Sotva se ve čtvrtek 13. února přehoupla hodinová rafička na celou, udeřila pátá hodina a otevřela se vrata zámecké konírny, ihned se výstavní síň naplnila návštěvníky. Umělci, jejichž díla bývají pravidelně vystavovaná, amatérští malíři, ale i laici v oboru se nepříliš orientující. Ti všichni si nenechali ujít výstavu svérázného umělce Jana Svobody. I navzdory kluzkým cestám a napadanému sněhu. Ve stejném barevném tónu, který v tu dobu převládal venku, se nesla i samotná výstava. Na zdejších obrazech totiž převládá bílá a šedá barva. Výjimkou mezi padesáti obrazy bylo jen pár děl, včetně velkého sytě žlutého plátna, před kterým byla vernisáž zahájena. „Pan Svoboda působí v oblasti umění, kterou já mám moc rád a kterou bych si pracovně nazval: To bych namaloval taky. Tedy ne já, protože já jsem shodou okolností před pár dny našel složku se svými díly z páté třídy základní školy a vzbudilo to veselí mezi našimi dětmi.
Tedy nejen našimi dětmi. Vím tedy, co zvládnu a co nezvládnu. Ale myslí si to spousta lidí v okolí: To bych zvládl taky. Ono to ale není tak jednoduché. Jedna věc je myslet si, že člověk něco zvládne, druhá přesvědčit o tom své okolí a umět se v tom oboru pohybovat dlouhou dobu, což pan Svoboda zvládá,‘‘ zhostil se úvodního slova ředitel Muzea Vysočiny Třebíč Michal Zábrš.
Ředitelova slova dokládají i samy vystavené obrazy. Na první pohled se mohou leckomu zdát jednoduché, při bližším nahlédnutí ale návštěvník zjistí, že tomu tak není. Nejedná se totiž o „pouhý‘‘ nátěr akrylu na plátno. Jak představila kurátorka výstavy Veronika Zábršová, Svoboda při tvorbě obrazů na sebe vrství jednu barvu za druhou a vrstvami se následně probrušuje. Díla jsou tak hladká a budí dojem jakési vizuální mapy. Obrazy jsou čistě abstraktní, nebo zde jsou motivy z běžného světa jako nádoby, rostliny, zvířata. Častým motivem bývají také geometrické tvary a 3D objekty, které se týkají původní Svobodovy profese. Coby absolvent Stavební fakulty VUT v Brně a zaměstnanec projekčních ústavů se často setkával s technickým myšlením, které se nyní v obrazech prolíná s tím uměleckým. Zastoupeným prvkem, který obrazy též zpestřuje, je písmo – ať už jako konkrétní věta, či jako symbol. Autor je sám o sobě zajímavý nejen tvorbou a vystupováním, ale také nápaditými vychytávkami. Jak prozradila kurátorka výstavy Zábršová, při návštěvě Svobodova starého ateliéru ji osobně fascinovala umělcova práce s uskladňováním a prezentací svých obrazů. Ve dvou místnostech byly tři stěny, přičemž na jedné straně byla každá upevněna ke zdi a na straně druhé měla kola. Stěnami s obrazy se tak dalo listovat jako obří knihou, a prohlížet si tak Svobodovo portfolio.
Že díla jasně odráží osobitý styl autora, ihned poznali všichni příchozí včetně těch, kteří s ním nikdy do styku nepřišli. Malíř Svoboda s úsměvem na tváři a vtipem snad v každé druhé větě představil sebe samotného i vystavené obrazy. Pro přítomné a všechny, co umělce znají, by bylo poněkud nepřirozené, kdyby byla jeho slova přepsána čistě do spisovné češtiny a zbavena někdy peprnějších výrazů. Proto také bude v jeho vyjádřeních zachována autenticita. Snad češtináři prominou. „Chci vám především poděkovat, že jste vůbec přijeli. Protože první reakce na tu pozvánku, co jsem posílal, bylo: Kdo chcete jet do Třebíče, vemte si jídlo na tři dny, protože tam určitě nedojedete. Takže jsem rád, že jste dojeli, nevím, na kolik dní máte jídlo,‘‘ pověděl s ohledem na čtvrteční počasí Svoboda. Sám také sdělil, že výstava v zámecké konírně je jeho zatím největší. Ovšem zprvu ji zamýšlel zcela jinak. Původně měl Svoboda představu, že se bude jednat o výstavu třiceti obrazů. Kurátorka Zábršová však přišla s číslem devadesát a malířova představa tak rázem byla, dle jeho slov, v haj… No, však asi víte kde. Finální počet obrazů se ustálil na padesáti.
Proč zrovna vybral autor pro výstavu poněkud jednoduchý název Obrazy a obrazy? „Ten název jsme vymejšleli asi deset vteřin. Což se tak někdy stane. Symbolizuje to nejenom to, že je jich moc, ale jsou to vlastně dvě cesty, kterými se teď jaksi ubírám. Jedna cesta je předmětnější, druhá méně předmětná. Jsou to teda obrazy a obrazy,‘‘ představil na vernisáži Svoboda a například i pověděl jednu zajímavost o největším plátně v sále: „Ten největší obraz byl při převozu ještě mokrej. Taky jsem ho dělal přes noc, abych to stihl. Protože den předtím jsem ho měl sice hotovej, ale trošku mě vysíral, tak jsem ho přemaloval.‘‘
Vernisáž neodšpuntovala pouze slova, ale i hudební tóny. S lidovými písněmi z Jihlavska na tradiční skřípky zcela zaujal hudebník Matěj Kolář. Po jeho vystoupení se už zrak návštěvníků stočil především na obrazy a obrazy. Pokud jste však slavnostní vernisáž nestihli, nevadí. Samotná výstava potrvá do 30. března, příští měsíc se navíc uskuteční workshopy, dětská vernisáž i komentovaná prohlídka.